Předseda našeho spolku Ing. Arch. Jan E. Bárta, odpovídal v rozhovoru pro Konzervativní noviny o pomníku maršála Radeckého a možnosti jeho návratu při chystané rekonstrukci Malostranského náměstí.
Proč právě Radecký? Jaký k tomu tématu máte osobní vztah?
Můj osobní vztah je průmětem mého vztahu k 19. století. Ten vztah se začal formovat už dávno, když jsem v roce 1967 nastoupil k památkářům. Chodil jsem tehdy po kostelích, pracoval jsem s restaurátory… Probouzel se ve mně hluboký vztah k historické architektuře.
Když se podíváte na starou mapu Svaté říše římské, tak uvidíte, že každý okres, každé město mělo svého krále, velmože, armádu… A v té změti těch malých puntíků je velký jednotný státní útvar: Země Koruny české. Na to máme být hrdí! Ne na to, že kdo neskáče, není Čech. Proč bychom tedy neměli být hrdí i na tzv. výtečníky, a jestli to není Radecký, tak kdo?!
A postupně se můj hlavní zájem soustředil na historii 19. století. V té době položil základy národního uvědomění František Palacký a další osobnosti, např. vlastenecká šlechta, v soutěži s německy mluvícími spoluobčany se formuje občanský princip a bouřlivě se rozvíjí technika a obchod. Než se nacionalismus stal zdrojem všelijakých ozbrojených půtek, tak to byla státoprávní snaha vytvořit v rámci Rakousko-Uherska sebevědomý státní útvar.Jakými konkrétními způsoby o navrácení pomníku usilujete?
Občanskou peticí. Občanskou sbírkou. No ale především rozsáhlou přípravnou prací. Pokud má stavba pomníku dospět ke zdárnému konci, bylo už dávno třeba zahájit konkrétní činnosti. My jsme již na dobrovolné bázi mnoho této přípravné práce vykonali a výsledky jsou všem k dispozici. Máme za sebou konkrétní výsledky, i kladná vyjádření, připravili jsme technické podklady pro projektování i cenové odhady jak pro případ navrácení původního pomníku, tak v případě odlévání kopie, a to od nejkvalitnějších umělecko-řemeslných firem. Většinu z toho najdete na http://radecky.org/.
Slavný vojevůdce byl odstraněn z Malostranského náměstí v roce 1919, pokud se nemýlím. Je to už tedy přes 100 let. Měla by být vytvořena přesná kopie pomníku, nebo můžeme očekávat v případě úspěchu nějaké změny?
Původně jsem byl pro návrat originálu pomníku z lapidária Národního muzea. Ale po zralé úvaze dnes prosazujeme výrobu kopie, originál nesmí být vystaven útokům vandalů. Také navrhujeme umístit na pomník text, který vychází z ideového odkazu maršála Radeckého, vždy laskavého ke svým vojákům a kavalírského k vojákům protivníkovým.
Památce všech obětí válek devatenáctého století.
Ve smrti usmíření.Praha 1 a její radní se za obnovu pomníku postavili. Kdo další za Vámi stojí? A především: stojí někdo proti Vám?
Stojí za námi Rada Prahy 1. Také ODS měla obnovu památníku ve svém programu. Stojí za námi Koruna Česká, Konzervativní strana a Klub angažovaných nestraníků. Pravděpodobně spousta občanů. A jistě také někteří proti nám. Ale kdo z politiků stojí proti nám? To vlastně nevím.
Cíleně jsem si na sociálních sítích dohledala, jak se k obnově pomníku vyjadřují. A máte pravdu: je to z extrému do extrému. Ale zaujalo mě vyjádření Miroslava Kalouska, který píše, že ač má vojevůdce Radeckého v úctě, nevidí důvod mu pomník stavět. Jak byste mu oponoval?
To jsem ani nevěděl. A abych mu oponoval, musel bych vědět, proč je proti a v jakém kontextu to řekl. Ale pana Kalouska mám já opravdu rád. To je státník. Takže Kalouskovi odpustím všechno. (smích)
Ale řekněme si to upřímně: kdyby nebylo tehdejšího magistrátního radního pro kulturu Jana Wolfa, tak Mariánský sloup dnes nestojí. Někoho takového zatím nemáme, kdo by se tématu ujal. Podklady pro něj jsou ale připraveny!
Pokud tedy má být sousoší připomínající památku českého šlechtice Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče navráceno na Malostranské náměstí, kam a v jaké konkrétní podobě?
Kam bude postaveno, musí vyjít ze studie architektů (ideálně od autorů vítězného soutěžního návrhu z roku 2014). Nabízí se ústí Mostecké ulice nebo ústí Tomášské do náměstí. Také například ve spojení s vodním prvkem, tedy vodní plochou v prostoru náměstí, před Jezuitským domem (Matematicko fyzikální fakultou), kde za války mezi léty 1939–1945 byla velká požární nádrž. Podstavec pomníku obklopený vodou si dovedu docela dobře představit!
V poslední době se sochy a pomníky ve světě spíše ničí, než staví. Jak se k této problematice stavíte Vy, pane architekte?
Ano, to se děje pod různými záminkami. A právě proto máme obnovit sochu maršála Radeckého!
Jestli ve světě sebedestruktivní blázni bourají pomníky, tak já jsem pro to, aby se u nás historicky nevýznamnějším osobnostem naší zemské i národní historie naopak stavěly. Mně jde o to, abychom se na vlastní dějiny dívali jako na takové, jaké opravdu byly. Je čas zbavovat se ublíženosti a s hrdostí připomenout naše rodáky, kteří spolutvořili historii Evropy. A vojenství samozřejmě je také součástí historie, jeho zamlčováním nepodporujeme mír či humanitu, jen nevyprávíme ten příběh celý.