Další článek z tábora odpůrců vyšel v časopise Argument. Historik Jiří Malínský komentuje plány na obnovení pomníku maršála Radeckého, přičemž staví Radeckého památku jako symbol dějin našeho státu z doby monarchie do opozice proti myšlence první československé republiky, zosobněné pomníkem historika Ernesta Denise, jenž stál na Malostranském náměstí v letech 1928–1940.
Kdo vlastně hrabě Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče (1766–1858) byl? Potomek starobylého českého rodu se postupně vypracoval na jednoho z předních rakouských vojevůdců (mj. porazil Napoleona Velikého v bitvě národů u Lipska) a na konci života proslul vítězstvími nad italskými revolučními vojsky, která zhruba o deset let zpozdila italské národní sjednocení; to se stalo skutkem až po bitvě u Hradce Králové (1866). Patří mezi elitní osobnosti habsburské i habsburskolotrinské éry, v Rakousku je uctíván, a i k nám proniklo povědomí o Radeckého pochodu (Radetzki Marsch). V tomto pomyslném panteonu patří k osobnostem typu Evžena Savojského, admirála Franze von Holuba, Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II., syna Františka Josefa I. korunního prince Rudolfa, ministra vnitra Alexandra Bacha či císařovny Alžběty. Ztělesňuje historickou tendenci, která je přímo protikladná zakládací myšlence našeho státu, jak ji ztělesnila Masarykova Washingtonská deklarace (1918).
(...)
A tak jsme svědky dalšího našeho bytí na dějinné křižovatce. Čemu dát přednost – prvorepublikové revoluci nebo dějinně zasutému habsburskému období, jež pro naše země vedle nepopiratelných, až drtivých civilizačně kulturních regresů znamenalo do velmi limitované míry i znovuvzkříšení národa proti opakovanému vídeňskému nesouhlasu a neskrývanému odporu, nebo jasnému hlasu našich legií a odkazu Velké francouzské revoluce, jak ji ve svém životním díle ztělesnili vedle mnoha jiných Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik?
Celý článek si můžete přečíst zde.