Halo noviny pondělí 16. srpna 2021, autor Mojmír Grygar. Z textu citujeme:

Karel Schwarzenberg se již delší dobu pokouší přesvědčit veřejnost, že se má na Malostranské náměstí vrátit památník Radetzkého, který byl v roce 1919 odstraněn podle zákona Československé republiky o zákazu soch a znaků rakouské monarchie.

Schwarzenberg při lobbování za Radetzkého pomník útočí na vlastenecké city veřejnosti tím, že prý Češi mají být hrdi na velkou osobnost svých dějin. Radetzky však nikdy nehájil českou věc, vždy věrně bojoval za císařský trůn, a monarchisté mu za zásluhy o Rakousko, zejména za krvavé potlačení revoluce roku 1848, postavili pomník……… Maršál Radetzky a Felix Schwarzenberg se narodili v Čechách, ale byli do morku kostí oddáni rakouské monarchii. Pokus hovořit o Radetzkém jako o českém vojevůdci nemá dnes jiné zdůvodnění, než rehabilitovat Rakousko, ukázat monarchii v příznivém světle, líčit ji jako stát, ve kterém se slovanským národům, zejména Čechům, žilo dobře a neměli důvod zakládat samostatný stát……… Nepřijatelnému pokusu obnovit Radetzkého pomník nasazuje korunu skutečnost, že Němci po obsazení Československa zamýšleli v rámci germanizace Prahy obnovit Mariánský sloup a Radetzkého pomník. Začátek války tyto plány odkázal na poválečnou dobu…………..Kdo prosazuje uskutečnění těchto plánů, objektivně plní plány německých nacistů – okupantů. Symboliku soch nelze zakamuflovat.  

Komunistické noviny se vyjádřily a  šly na to opravdu po leninsku, revolučním slovníkem, jako obvykle bez ohledu na časové i jiné souvislosti, bez znalosti základních dat.

Na začátku autor napadne Karla Schwarzenberka, jenž ovšem ve skutečnosti není tím hlavním „viníkem“ snahy o obnovu pomníku Radeckého. Jen byl tak laskav a podpořil snahy našeho Spolku Radecký Praha. Tím hlavním viníkem (jenž se k tomu hrdě hlásí)  jsme totiž my, Spolek Radecký.

Podle pana Grygara jsme tedy spolu s Karlem ze Schwarzenbergu uskutečňovateli plánů nacistických Němců, které „objektivně“ plníme. Dovolil jsem si shora vybrat ze zmateného textu jen několik vět (žádný kontext nemají, tedy je nelze z ničeho vytrhovat) a bez dalšího komentáře je v této naší polemické rubrice předkládám laskavému čtenáři k obveselení. Stále ještě je zjevně povinností komunistů – pokračovatelů „revolučních husitských tradic“ (Z. Nejedlý neblahé paměti) – pokračovat v zatajování nebo zkreslování celých úseků dějin, neboť dosud trpí psychickou poruchou zvanou historický materialismus. Je samozřejmě známo, že pomník měl být zneužit národními socialisty (nacisty) a jejich českými přisluhovači k propagačním účelům v létech 2. světové války. To ale není vina ani bronzového sousoší, ani maršála Radeckého. Svatého knížete Václava se také nezřekneme proto, že čeští nacisté vyznamenávali kolaboranty vyznamenáním, nazývaném Svatováclavskou orlicí.

        Nelze jen tak volně házet fakty. Radeckého pomník nebyl, jak tvrdí pan Grygar, v roce 1919 odstraněn podle zákona republiky československé. Nemohl být, protože  zákon č. 50 na ochranu republiky byl vydán až v březnu roku 1923 a  jeho § 26 se týkal především zobrazování členů panovnického rodu. Bylo to jinak: poté, co pět let před tím fanatičtí hurá vlastenci strhli Mariánský sloup, byl Radeckého pomník zachráněn kultivovanými a uměnímilovnými politiky nejprve zakrytím plachtou a pak, když se revoluce přehnala, v roce 1919 pietním přenesením do Lapidária Národního muzea. Jedná se totiž o jedno z nejvýznamnějších sochařských děl poloviny 19. století v Evropě . Proto má být vráceno do veřejného prostoru a znovu plnit svoji memoriální a především estetickou funkci ve městě.

Jan Ev. Bárta