Návrh pomníku vytvořil v roce 1851 Christian Ruben, ředitel pražské Akademie, inspirován snad sochou sv. Františka Xaverského na Karlově mostě.

Sochařský návrh vzešel z dílny bratří Josefa a Emanuela Maxů, postavy vojínů – štítonošů vytvořil Josef Max, samotnou sochu Radeckého jeho bratr Emanuel. Konečný model pomáhali tvořit sochaři Corn, Siffenberger, Seidan a Fritsch. Sousoší pak bylo odlito údajně z bronzu nepřátelských děl dílnou Burgschmidt a Lenz v Norimberku v roce 1858.

Autorem architektonického řešení, tedy podstavce včetně urbanistického začlenění pomníku do náměstí, byl architekt Bernhard Grueber, který byl rovněž významným ochráncem památek. Původní plánová dokumentace je uložena v archivu Krasoumné jednoty (nyní Národní galerie).

Pomník maršálu Radeckému byl slavnostně odhalen 13. 11. 1858, za účasti  JCKV Františka Josefa I. a jeho choti Alžběty, jen několik měsíců po maršálově skonu v Miláně.

Pomník byl situován v jihovýchodní části Malostranského náměstí ve zcela jiné situaci, než je na náměstí dnes. Po zavedení tramvajových kolejí, které se zde rozdělovaly na Karlův most, do Valdštejnské a Karmelitské ulice, byl údajně již jednou mírně posunut. Postava maršála hleděla k jihu, na hlavní komunikaci z Karlova mostu na horní Malostranské náměstí a pak dále na Hrad, kterou procházely všechny slavnostní i korunovační průvody. Po odhalení se stal na dalších 61 let dominantou Malostgranského náměstí a jednou z nejfotografovanějších památek Prahy.

Stavebníkem pomníku byla Krasoumná jednota pro Čechy (Kunstverein für Böhmen in Prag), která byla součástí Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdce to dnešní Národní galerie. Společnost vlasteneckých přátel umění založili již roku 1796 vzdělaní aristokraté a měšťané a v témže roce začali budovat vlastní obrazárnu z darů a výpůjček.

Po Velké válce a rozpadu Rakouska Uherska byl pomník zakryt a následně v květnu 1921 bronzové sousoší rozebráno a předáno do Lapidaria Národního muzea na Výstavišti.Naštěstí nedošlo k jeho úplnému zničení, jako se to stalo s Mariánským sloupem na Staroměstském náměstí, sousoší bylo uchráněno i díky intervenci Klubu Za starou Prahu. Podstavec ještě nějakou dobu stál a měl být využit pro sochu jednoho ze spolutvůrců ČSR, nakonec však byl v roce 1922 rozbit a odstraněn. Osudy tohoto podstavce jsou kupodivu dosud málo známé.

Podrobným studiem historie pomníku, jeho ikonografie i dobového tisku objevujeme stále nová a nová, dosud nezveřejněná fakta. Příkladem budiž osud nápisů na podstavci pomníku. Ještě nedávno byla původní dedikace, psaná na přední (jižní) straně podstavce v německém jazyce, považována za jedinou. Je překvapivé, že si toho badatelé nepovšimli, neboť i na běžných pohlednicích z druhé poloviny 19.stroletí je zde jasně patrný nápis v češtině. Domnívali  jsme se tedy donedávna, že německý nápis byl prostě odstraněn a pořízen český. Ani to ale není pravda. Jak objevil jeden z kolegů v dobovém tisku, na pomníku byly od počátku dvě desky, česká a německá. K jejich výměně došlo v září roku 1884, od té doby se německy psaný text ocitl na severní, tedy zadní straně podstavce. Jasně to dokládá fotografie (pohlednice) z roku 1907 se slavobránou v tzv. průlomu U Klíčů, vybudovanou na počest návštěvy císaře a krále F.J.I.

Joomla! konzole ladění chyb

Sezení

Informace o profilu

Využití paměti

Dotazy do databáze