Na zpravodajském portálu tiscali.cz vyšel pěkný článek od Heleny Kalendové představující historickou osobnost maršála Radeckého.

Maršál Radecký, geniální vojevůdce devatenáctého století, bojoval v sedmnácti taženích a sloužil pěti císařům celých dvaasedmdesát let. Bojovník proti Turkům a Napoleonovi, který prý neprohrál žádnou bitvu, v níž velel, pocházel ze středočeské Třebnice.

Na pražském Malostranském náměstí stával pomník slavného rodáka až do května roku 1921, kdy rozebrán skončil v holešovickém lapidáriu Národního muzea. Obyvatelé rakousko-uherské monarchie jej mohli obdivovat v místech dnešního tramvajového ostrůvku naproti pozdější Malostranské kavárně, tehdy ovšem Caffé Radetzky.

Zadavatelem pomníku byla Krasoumná jednota ze Společnosti vlasteneckých přátel umění, autory pak sochařské duo bratří Maxových, jejichž sochy zdobí i Karlův most. Desetitunový vojevůdce, ulitý z děl ukořistěných sardinské armádě, stával na kruhovém štítu, drženém věrnými vojáky, a v ruce třímal maršálskou hůl s vítězným praporem z lombardských válek.

Sám Radecký se vztyčení pomníku 13. listopadu 1858 za účasti císařského páru Františka Josefa I. a jeho Sissi nedočkal. Dožil se ovšem mnoha jiných poct, třeba proslulého Radeckého pochodu (Radetzky-Marsch) od "krále valčíků" Johanna Strausse st., dodnes hraného na novoročním koncertě Vídeňských filharmoniků coby poslední skladba.

...

A jak to tedy bylo s Radeckého "češstvím"? Původně bezvýhradně obdivovaný vojevůdce nebyl prvorepublikovým Čechům dosti vlasteneckým. "Oficír Jeho Veličenstva" se ovšem za Čecha ("Böhme") považoval. Pro zajímavost ocitujme dnes poněkud úsměvně znějící část dopisu, který Radecký zaslal obyvatelům Berounského kraje poté, co mu udělili čestné občanství. Napsal ho sám - a česky.

"Ku kostem po otcích svých složil bych rád i své, po těchto nesnázích dlouhého a často strastiplného živobytí, v lůno milené vlasti české. Přijmětež všickni, vysocí i nižší, mladí i staří, nejvroucnější díky svého spoluobčana, jemuž jest chloubou, že pochází ze středu i národa Vašeho. Bude-li mi popřáno, abych krásné červánky dne onoho uzřel, tu s radostí mladistvou, ačkoli starcem již, navrátím se v ony české nivy a projdu jimi, neb jsem tam co pachole čile se probíhával.“ Tolik k Rakušanovi Radeckému…

Celý článek: tiscali.cz