Česká mincovna vydala devátou medaili z cyklu Dějiny válečnictví, která vzdává hold maršálovi Radeckému a jeho triumfu v bitvě u Custozy.
„Je politováníhodné, že ačkoli se Vídeň může honosit bronzovým pomníkem Josefa Václava Radeckého z Radče, ten pražský z Malostranského náměstí je stále odklizen v lapidáriu. Jednoho z největších vojevůdců, který pocházel z Čech, jsem se proto rozhodl uctít touto medailí,“ řekl autor medaile ak. mal. Karel Zeman.
„Přísahal jsem císaři, mému pánu, že porazím nepřítele a že budu bránit jeho trůn a práva. Této přísaze zůstanu věrný do posledního dechu. Budu oplakávat krev, která musí téct, ale proleji ji. Onomu světu pak nechám, aby mě soudil,“ nechal se slyšet polní maršál Radecký. Tento citát dokládá, jak bezmezně byl oddaný monarchii, kterou roku 1848 začaly otřásat nacionalistické vášně. (...) K rozhodujícímu střetu pak došlo 25. července u města Custoza. I když Rakušané stanuli proti přesile čítající 70 tisíc Italů, jejich rychlý postup nepřítele překvapil. Pokus vpadnout Radeckému do zad Italům nevyšel a urputní Rakušané získali v dlouhé řadě bojů o okolní vesnice a přístupové cesty převahu. Jedenaosmdesátiletý maršál své muže neváhal podporovat přímo v první linii. Karel Albert byl nucen ustoupit a krátce poté podepsal příměří. Následujícího roku svůj pokus o revoluci zopakoval, ale Radecký jeho snahy definitivně zmařil.
Výjevu z bitvy u Custozy je věnována reverzní strana medaile – v popředí troubí vojenský trubač-hulán signál k útoku, v pozadí se odehrává střet dalšího rakouského hulána s piemontským jezdcem. Na averzní straně je pak vyobrazen sám polní maršál při pozdravu pozvednutým kloboukem. „Při přemýšlení o návrhu na medaili Josefa Václava Radeckého z Radče mi v uších neustále zněla melodie Radeckého marše. Proto jsem ho zpodobnil po návratu z vítězných tažení v Itálii, kdy jej v září roku 1849 vítala vojenská kapela právě touto skladbou zkomponovanou na jeho počest Johannem Straussem starším,“ vysvětluje autor medaile ak. mal. Karel Zeman.