V letošním roce uplyne 100 let od zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho choti Žofie Chotkové, vévodkyně z Hohenbergu a od začátku Velké války.
S připomenutím výročí vypuknutí Velké války lze očekávat zamlčování některých podstatných částí české historie. Oficiální přípravy se zatím omezují na vyzvedávání úlohy československých legií, a očekáváme potlačování i pouhých zmínek o statisících věrných císařských vojáků ze zemí Koruny české, Čechů i Němců.
V legiích v Rusku, Itálii a Francii bojovalo 90 tisíc vojáků, jejich padlým patří úcta a věčná památka.
V řadách císařské armády až do konce bojovalo 1,2 milionu Čechů a Němců, Moravanů a Slezanů, vojáků a důstojníků, mnozí ve vysoce specializovaných oborech, jako bylo ponorkové i hladinové námořnictvo, dělostřelectvo a letectvo; ti, kteří přežili, byli po roce 1918 „odměněni“ zákazem i jen pouhého setkávání se a dalšími represemi. Patřičnou úctu jim a jejich padlým dlužíme.
Náš Spolek Radecký 1766 – 2016 usiluje o znovupostavení pomníku maršála Radeckého z Radče, českého šlechtice a neporaženého císařského vojevůdce, jenž sice zemřel 56 let před vypuknutím Velké války, jeho pomník ale chápeme jako symbolickou poctu všem padlým vojákům zemí Koruny české. Osobnost polního maršála Radeckého je pro nás zosobněním vojenských tradic naší země a Evropy zejména dnes, kdy se celý Západ z nepochopitelných důvodů od takových tradic odvrací.
Národ, který selektuje své padlé podle politických hledisek, není jejich památky hoden! Proto, a právě proto hodláme trvale připomínat české vojenské tradice včetně těch legionářských voláním po obnově jejich symbolu, Radeckého pomníku v Praze.
Znění schváleno výroční členskou schůzí Spolku Radecký 1766 – 2016 dne 13.2.2014