Novinky

Roku 1792 vyhlašuje Francie válku habsburskému císaři Františkovi. Francouzi překypují revolučním nadšením a jejich velitelé jsou vojáci ostřílení z bojů. V armádě habsburské monarchie je to naopak. Násilně odvedené vojáky komandují staří důstojníci se zaběhnutými zvyky. Více než válečná strategie a připravenost vojáků je zajímá, mají-li všichni správně zapnuté knoflíky. Josefu Václavu Radeckému (1766-1858), tehdy nadporučíkovi, se to vůbec nelíbí.

Pro armádu se zřejmě narodil. Velení posílá memoranda jak zlepšit její stav. Byrokratická Dvorská válečná rada ho proto považuje za protivného šťourala. Pitvání ve zbytečnostech je mu ale cizí. Chce především zlepšit stav armády. Kritizuje stáří velitelů. Servítky si nebere před nikým. Roku 1796 hodnotí devětačtyřicetiletého náčelníka štábu Zacha jako „pokročilejšího věku.“ Tehdy dvaasedmdesátiletý maršál Wurmser je podle něj „zcela vyžilý stařec, hluchý a bez vůle“. Kdyby tušil, že on sám povede svoje poslední velké tažení jako osmdesátiletý…

Celý článek: Epocha Plus

Článek o životním příběhu maršála Radeckého a o jeho významu pro české dějiny vyšel nedávno na serveru Xman.cz:

Vojevůdce napoleonských válek a reformátor rakouské armády se narodil do českojazyčné rodiny, celý život však bojoval proti vzmáhajícímu se nacionalismu. Věřil v monarchii a císaře pána. Svého času všerakouský hrdina, polní maršál Jan Radecký z Radče by nedávno oslavil dvěstěpadesáté narozeniny.

Ve všeobecném povědomí z něj zůstává jen matný stín, někdo si snad vzpomene na Radeckého pochod od Johanna Strausse staršího. Radeckého osud je přitom zajímavým zrcadlem doby, ze které vzešla dnešní Evropa. Za jeho života vznikl nacionalismus, který nakonec roztrhal vše, v co Radecký věřil a pro co proléval krev.

Hrabě Radecký se narodil na zámku ve středočeských Třebnicích do staré šlechtické rodiny, ve které se mluvilo převážně česky. U nás proto platí za Čecha (Tscheche), zatímco v Rakousku spíše za rakouského Němce (Deutschösterreicher). On sám však tyto škatulky nevnímal, byl prostě Čech (Böhme), oficír jeho císařského veličenstva.

Celý článek: Xman.idnes.cz

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi dnes vzpomenout polního maršála Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče v den 160. výročí jeho úmrtí v Miláně. Při pohřebním průvodu a obřadu v hlavním městě Vídni dne 19.1.1858 vedl obřady osobně Jeho Císařské a Královské Veličenstvo František Josef I. a téhož dne byly maršálovy ostatky převezeny v doprovodu císaře do Kleinwetzdorfu, kde v hrobce na Heldenbergu spočinuly po boku maršála Wimpffena. Vzpomeňme dnes společně jeho památky i historického významu.

FACTA NON VERBA

Jan E. Bárta, Spolek Radecký Praha

Další zajímavý článek přibližující veřejnosti osudy pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí vyšel na serveru ExtraStory.cz:

Josef Václav Radecký je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století. Stejně jako o Žižkovi se o něm traduje, že neprohrál se svým vojskem žádnou bitvu, ve které velel. Proslavil se zejména vítězstvím nad Napoleonem v Bitvě národů u Lipska. Není divu, že byl v habsburské monarchii náležitě oslavován a oceňován. Při jeho pohřbu sám císař František Josef I. velel jednotkám, které mu vzdávaly čest. Na jeho památku se vztyčovaly sochy, pomník mu odhalili také v Praze na Malostranském náměstí. Jenže po vzniku samostatného Československa se pohled na slavného rodáka radikálně změnil. Radeckého pomník na sto let zmizel z očí Pražanů. Čím se znelíbil?

Celý článek: ExtraStory.cz

Článek na serveru Lidovky.cz popisuje aktuální nepříznivý vývoj kolem možností návratu pomníku maršála Radeckého na Malostranské náměstí.

Na příští rok připadá 160. výročí smrti jednoho z nejvýznamnějších vojenských stratégů rakouské monarchie a českého šlechtice Josefa Václava Radeckého z Radče. Pomyslného daru ke zmíněnému jubileu se však polní maršál Radecký in memoriam s největší pravděpodobností nedočká. Podklady pro chystanou stavební obnovu Malostranského náměstí nepočítají s tím, že by se na místo vrátila maršálova socha.

(...)

Vedení města oficiálně nepotvrdilo, že by se s myšlenkou na návrat pomníku na Malostranské náměstí rozloučilo. „Projekt sochu Radeckého neřeší a její osud ještě nebyl zcela uzavřen,“ sdělil serveru Lidovky.cz tiskový mluvčí magistrátu Vít Hofman.

Jenže těžko si lze představit, že projektovou dokumentaci lze připravit, aniž by se musela s návratem pomníku vypořádat. Zvlášť když dokumentace vychází ze studie, jejímž úkolem bylo mimo jiné návrat sochy ověřit. 

Serveru Lidovky.cz krach nápadu opětovně vystavit sochu na původním místě potvrdil i Jan Bárta, šéf Spolku Radecký, jehož náplní je odkaz českého vojevůdce ve službách rakouské monarchie uchovávat a připomínat. „Výsledkem je rozhodnutí, že se pomník na náměstí vracet nebude,“ sdělil Bárta, který plány na obnovu náměstí dlouhodobě sleduje. Podle něj návratu pomníku nepřeje především současné obsazení pražského zastupitelstva.

Celý článek: Lidovky.cz

Vážení, s radostí odkazujeme na článek na serveru praha.iDNES.cz, který podává čerstvou zprávu o našem setkání v Lapidáriu v pondělí 13. 11. Autorovi děkujeme za objektivitu.

Jako jediný vojevůdce původem z Čech porazil Napoleona, přesto socha maršála Radeckého stále odpočívá v lapidáriu na Výstavišti. O jeho návratu na původní místo na Malostranském náměstí se mluví již několik let, stále ale není jasno.

O navrácení sochy usiluje hlavně Spolek Radecký. Jeho členové a příznivci v pondělí 13. listopadu večer připili maršálově památce. Byla to připomínka 159. výročí odhalení sousoší vojevůdce pocházejícího ze starobylého českého rytířského a hraběcího rodu.

O návratu sousoší se začalo hovořit před třemi lety v souvislosti s rekonstrukcí Malostranského náměstí. Padlo několik variant, kdy by se dílo mohlo slavnostně vrátit na místo.

První termín hovořil o 250. výročí narození Václava Radeckého, které připadlo na listopad loňského roku. To se stihnout nepodařilo. Další „kulaté“ termíny se nabízejí na příští rok. V lednu roku 2018 uplyne 160 let od maršálovy smrti. A na listopad 2018 připadne 160 roků od slavnostního odhalení monumentu.

„Nyní je zpracováván další stupeň projektové dokumentace a projednáván na pražském magistrátu. Argumenty proti pomníku, kromě hloupostí, mi nejsou známy,“ říká k možnému návratu sousoší architekt Jan Bárta, předseda Spolku Radecký.

Celý článek: iDNES.cz

Na pozvání představeného Modlitební ligy bl. Karla za mír mezi národy pro České země, PhDr. Milana Nováka O.S.G.M. se členové spolku Radecký Praha zúčastnili mše sv. věnované památce císaře a krále bl. Karla, konané v den jeho liturgického svátku, v sobotu 21. října 2017 (shodou okolností též v den zakončení parlamentních voleb) v 9.00 hodin v bazilice sv. Václava ve Staré Boleslavi.

Ani po sto letech od republikánského převratu v říjnu 1918 se nedostalo milosti monumentům odsouzených jako „habsburské“ a stržených při obrazoboreckých bouřích. A není to jen o mariánském sloupu, jehož návrat na Staroměstské náměstí magistrát nedávno zamítl krátce předtím, než měl být znovu vztyčen.

Na návrat čeká třeba i socha jednoho z největších vojevůdců nedávné historie českého původu a vítěze nad císařem Napoleonem, maršála Radeckého. A nebyly to jediné sochy, které šly před sto lety k zemi.

Pád Mariánského sloupu před Staroměstskou radnicí měl v roce 1918 symbolizovat i pád katolické monarchie. Sto let od zániku Rakouska-Uherska by se ale mohla barokní památka do centra Prahy vrátit. Stavební povolení už získala, a to i navzdory letité nevoli části veřejnosti, která si odmítá připomínat nadvládu rakouské dynastie. Pře o habsburské pomníky se tím dostává do schizofrenní pozice; souběžně připravovaná socha Marie Terezie totiž podobné emoce nebudí.

(...) Barokní sloup v srdci staré Prahy přitom není jediným symbolem habsburské vlády nad českými zeměmi, o jehož návratu do veřejného prostoru se v současnosti jedná. Na druhém břehu Vltavy by totiž po sto letech mohl znovu stanout polní maršálek Josef Václav Radecký, kterého z českého nebe ve stejnojmenné cimrmanovské hře vykázali národní velikáni - do nebe rakouského. 

Radeckého socha dominovala vstupu na Malostranské náměstí z Mostecké ulice až do roku 1919, kdy nechala republikánská správa města pomník bratří Josefa a Emanuela Maxových odstranit, protože příliš symbolizoval zaniklou monarchii. Památník věhlasného habsburského vojevůdce, který se podílel na protinapoleonském tažení a pro Vídeň se snažil udržet italské državy, ostatně v roce 1858 odhaloval přímo císař František Josef I.

Monumentální sousoší muže, na jehož počest složil Johann Strauss starší jeden z nejslavnějších vojenských pochodů v dějinách, se v současnosti nachází v Lapidáriu Národního muzea a o jeho návratu na Malou Stranu se uvažuje v rámci probíhající revitalizace Malostranského náměstí. A zatímco o maršálkův návrat usiluje Spolek Radecký Praha, proti se staví například ředitelka pražské městské galerie Magdalena Juříková, podle které jde do značné míry o anachronismus.

Celý článek: ČT24 – Česká televize