Ve čtvrtek 23.ledna 2020 opět jednalo zastupitelstvo Prahy o revokaci vlastního usnesení, jímž zrušilo svá předchozí kladná usnesení. Tentokrát převahou jednoho hlasu rozhodli, že rozhodnutí jejich předchůdců na Magistrátu ruší a ukládají svým odborům a přímo řízeným organizacím, aby vydaly kladná stanoviska. A to se pražský primátor opravdu poctivě snažil zabránit vůbec projednávání a pak i hlasování.
Už vás nebudu napínat – ano, píši o obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Byli jsme u toho, a byl to velký okamžik.
Překážky obnově sloupu tedy zatím padly (co si vymyslí odpůrci dál, to uvidíme).
Pro nás z toho vyplývá, že už můžeme ukončit náš dobrovolně dodržovaný „půst“ – nekomplikovat politické okolnosti našim pomníkem (odpůrci Radeckého jsou částečně titíž jako u sloupu). Ten půst jsme zahájili po našich velkolepých oslavách narozenin maršála Radeckého v roce 2016; nyní je tedy čas, dát o sobě opět vědět. Budeme informovat.
Přinášíme pozvánku na nové uvedení hry Radeckého pochod životem přímo od jejího autora Jana Brabence.
K textu pana Brabence ještě dodáváme, že vstupenky je možno rezervovat na jeho adrese atelierjan@seznam.cz nebo přímo v pokladně divadla u Valšů a elektronicky na Divadlo u Valšů (divadlo@zivot90.cz, web: www.zivot90.cz/cs/divadlo, nebo 222 333 555).
Dne 5. ledna 1858, tedy před 162 léty, zemřel v královském paláci v Miláně nejvýznamnější středoevropský vojevůdce poloviny 19. století,
Josef Václav hrabě Radecký z Radče
Od roku 1784 věrně sloužil dlouhých 72 let pěti Habsburským císařům při obraně vlasti proti Turkům, císaři Francouzů Napoleonovi a proti Prusku. S úctou vzpomínáme a usilujeme o obnovení jeho pražského pomníku.
Díky našemu váženému členovi Vladimíru Míkovi má Spolek Radecký Praha nový krásný prapor.
Náš dosavadní, který znáte z posledních let, je (jenom) tištěný. Vladimír nám namaloval nový prapor, tak, jak bylo zvykem malovat spolkové prapory v 19. století. Je moc krásný, žerď včetně kovových doplňků řemeslně perfektní, zlatá špice je zjevně starší, převzatá, se svojí historií a krásnými projevy stáří; o to je celá kompozice krásnější a autentická.
Doufejme, že při první vhodné příležitosti se všichni sejdeme na slavnosti žehnání tohoto nového praporu.
Vladimíru Míkovi patří velké poděkování za vynikající autorské dílo; jeho je nejen koncepce a volba symbolů, ale rovněž vlastní malířské provedení a montáž.
Na fotkách níže můžete vidět nový prapor i s jeho autorem, jak nám jej předal na tradičním setkání u maršála Radeckého 13. listopadu 2019 v Lapidáriu.
Náš dlouholetý podporovatel, glosátor dění na Neviditelném psu i v časopisech našich exulantů, člen exilového PEN klubu, vyznavač cesty k monarchii jako cesty k nápravě věcí pozemských nejen v Čechách, dobrý kamarád a přítel, podlehl ve středu 20. listopadu v poledne dlouhé nemoci a opustil nás ve věku 86 let navždy.
Od sedmdesátých let minulého století žil s rodinou v německém Hannoveru, kde vykonával svoji původní profesi geologa. Posledních dvacet let, po odchodu do důchodu, se naplno věnoval literární práci. Byl milovníkem krásné klasické češtiny, jíž psal své texty. Vedle sbírek svých esejů, vydaných ve třech knihách pod tituly Češi očima exulanta, Vlast naše západ a Na západ je cesta dlouhá napsal tři románové díla, jakési ideální rekonstrukce příběhu svatého Vojtěcha, a doby, kdy se na území českého státu střídali Keltové s Germány a Slovany. Třetí román o nebezpečí Islámu pro naši křesťanskou civilisaci – Ve stínu půlměsíce – se dočkal dvou vydání.
Luděk Frýbort se narodil v Praze těsně před světovou válkou, vystudoval gymnázium, další studium mu bylo odepřeno pro špatný třídní původ – jeho otec byl důstojníkem prvorepublikové vojenské rozvědky. Po návratu z vojenské základní služby v roce 1955 absolvoval střední odborné studium geologie, odbornou práci ale opět nesměl vykonávat. Pracoval jako horník a později jako dělník v geologickém průzkumu u vrtné soupravy. Měl v krvi touho po osobním poznávání cizích zemí, vášnivě chtěl cestovat. Což samozřejmě nemohl; při první příležitosti proto spolu se svojí druhou ženou a malým synem odešli do exilu a zakotvili v tehdejším Západním Německu.
Luděk zůstal vždy zemským vlastencem, prost všeho nacionalismu pracoval svými texty na destrukci bolševismu v Česku, seznámil se záhy s myšlenkami českých monarchistů a řadou textů pak v průběhu let podporoval obnovu moderní monarchie v českých zemích. Vzpomínám na společnou cestu do Heldenbergu, na setkání rytířů sv. Jiří, kam doprovodil naši malou delegaci a srdečně tam pak rozprávěl s následníkem trůnu.
Nenáležel žádné církvi, ale byl poctivým křesťanem. Vzpomeňme na něj ve svých modlitbách.
Přátelé monarchisté, vážení naslouchající a kolemstojící, mám pro vás dobrou zprávu!
Kousek odtud stával od 13.listopadu 1858 do 5.května 1919 jeden z nejkrásnějších pomníků své doby, pomník českého šlechtice a rakouského maršála Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče.
Muže, jenž věrně a brilantně sloužil postupně pěti svým panovníkům, císařům a současně českým králům z domu Habsbursko–Lotrinského. Jak jinak - sloužil zájmům našeho tehdejšího státu, jehož byly země Koruny české významnou součástí, a jeho legitimním panovníkům.
Patřil k vojevůdcům, kteří v roce 1813 zbavili Evropu uchvatitele Napoleona a své kvality osvědčil i v roce 1848, kdy dokázal v severní Itálii porazit vojska sardinského krále Karla Alberta podporovaného Francií. Je známo, že zápas vedl jen s armádami protivníka, s minimálním trápením a ztrátami civilního italského obyvatelstva. Ne na všech frontách tehdejší Evropy se, jak známo, dařilo potlačit revoluční vzpoury s podobnou rozvahou.
Vysokoškolský divadelní soubor Comica Economica uvede ve spolupráci s česko-rakouským výtvarníkem a spisovatelem Janem Brabencem zbrusu nové představení s názvem Radeckého pochod životem. Unikátní interpretace vojenské kariéry maršála Radeckého, nejslavnějšího vojevůdce narozeného v Čechách, a zdobená drobnými prvky fikce, si spíše než poučit diváka o historických souvislostech klade za cíl apelovat na silný lidský příběh a otevřít nadčasové téma válek. Slavnostní premiéra se uskuteční 10. listopadu 2019 v pražském divadle Semafor.
Připravili jsme nový soubor základních informací o pomníku maršála Radeckého, obsahující jak informace o historické osobě hraběte Radeckého a jeho době, tak technické detaily případné obnovy pomníku. Tato fakta považujeme za potřebná pro racionální úvahy o navrácení tohoto mimořádného sochařského díla na Malostranské náměstí.
Nový soubor základních informací si můžete přečíst na této stránce.